jan@akspacil.cz
Štefánikova 116, Rajhrad

UncategorizedHello world!

11 května, 20211
Problematika příspěvku na úhradu zaopatření dítěte, umístěného v dětském domově pro děti do 3 let, je upravena v §44 zákona o zdravotních službách, a co se výkladu a srozumitelnosti týče, především stran osob povinných tento příspěvek hradit, jde poměrně o nepříliš srozumitelně formulované ustanovení, při němž je nutno pomoci si jeho možným, především jazykovým a gramatickým výkladem. Problematické ustanovení je především §44 odst. 1 zákona, který zní: "Osoby povinné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy." Zásadní otázkou je, zda-li povinnost hradit příspěvek mají všechny osoby povinné výživou společně a nerozdílně, nebo každá samostatně. Zákon nikde ve společných ustanoveních nebo jiném vhodném místě neuvádí, že se na hrazení příspěvku tyto osoby podílejí, a to rovným dílem, jak tomu činní např. povahově podobné ustanovení §42b odst. 2 zákona o sociálně právních službách, které výslovně stanoví jaké okruhy osob mají povinnost podílet se na hrazení příspěvku (tedy jednotným číslem výslovně zmíněného jednoho příspěvku) a následně pro případ, že těch osob je - jak tomu je v případě rodičů – více, že se podílejí na hrazení jednoho příspěvku rovným dílem. Zákon o zdravotních službách nikde nezmiňuje, že by se v případě, je-li výživou povinných více osob, které jsou povinny přispívat na úhradu zaopatření, měli na tomto přispívání podílet, a tím pádem rovněž ani nikde nestanoví, jakou měrou by se na této povinnosti podílet měly. Z návětí §44 odst. 1 zákona "osoby povinné výživou jsou povinny přispívat...", pak lze dle mého na základě jazykového a gramatického výkladu vyvodit, že povinny přispívat jsou všechny osoby povinné výživou, a to každá samostatně, neboť zákon nikde nestanoví, že by byli povinny přispívat na úhradu příspěvku (tedy jednoho příspěvku), nebo že by se na přispívání měli podílet, a případně jakou měrou, z níž by bylo možné předpokládané podílení se dovodit. Poněkud zavádějící může být druhá věta citovaného ustanovení, která říká, že pokud osoby povinné výživou spolu nežijí ve společné domácnosti, hradí příspěvek osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy, z které by argumentem opaku mohlo být na pohled dovoditelné, že pokud osoby povinné výživou spolu ve společné domácnosti žijí, hradí příspěvek (tj. jeden příspěvek) oba. Nicméně ani při tomto výkladu z ničeho nevyplývá, že se na tomto příspěvku mají osoby povinné výživou žijící ve společné domácnosti podílet a jakou měrou a tento způsob výkladu je pak v rozporu s výslovným zněním odst. 1 téhož paragrafu i zněním ustanoveních následujících i prováděné vyhlášky, které vždy důsledně hovoří v jednotném čísle o osobě povinné hradit příspěvek, z čehož lze dovodit, že je tím myšlena každá osoba, která je povinna hradit příspěvek, nikoliv osoba, která se podílí na příspěvku nebo jej hradí společně s jinu osobou. Povinnost je tím tak ukládána a týká se každé osoby povinné výživou, a to samostatně, neboť nic nenasvědčuje opaku, tj. že by povinnost byla společná a nerozdílná s jinou osobou. V návaznosti na uvedené tak lze shrnout, že za situace, kdy tu bude více osob povinných výživou (zpravidla rodiče) a dítě nebude na základě nějaké právní skutečnosti (dohoda rodičů, rozhodnutí soudu) svěřeno do výchovy pouze jednomu z nich, pak mají povinnost dle znění §44 odst. 1 přispívat na úhradu zaopatření dítěte oba dva, a to každý samostatným příspěvkem, neboť zákon neříká, že se podílejí na úhradě jednoho příspěvku a jejich podílení se na úhradě jednoho příspěvku pak nelze ani z jiného ustanovení zákona o zdravotních službách dovodit, natož pak dovodit jakou měrou by se měli podílet. Použití analogie ustanovením §42b zákona o sociálně právní ochraně dětí není dle mého přípustné, protože by šlo o nepřípustné extenzivní rozšíření zákonného znění. V dotčených ustanoveních zákona o zdravotních službách sice není nikde uvedeno ani to, že osoby povinné výživou přispívají na úhradu zaopatření každá samostatně, nicméně toto je možné výkladem dovodit. Opak dovodit z ničeho nelze a za situace, kdy je možný rozvedený výklad zákona, nejde o mezeru v zákoně, kterou by bylo na místě překonávat analogií. Závěrem je na místě sice připustit, že za situace, kdy osoby povinné výživou žijí spolu ve společné domácnosti (případně jsou navíc i manželé), je poměrně nepraktické a ne příliš smysluplné, aby příspěvek měl stanoven každý samostatně a nikoliv oba společně a nerozdílně, nicméně vykládat zákonná ustanovení není možné toliko presumovaným smyslem zákonné úpravy ve vztahu ke konkrétní sociální situaci. Zákonná ustanovení je třeba vykládat především z jejich znění. Nota bene pak s přihlédnutím k faktu, že za jiné sociální situace osob povinných výživou – zejména pak situace, kdy žijí každý zvlášť a dítě není nikomu z nich svěřeno do péče, neboť bylo svěřeno do ústavní péče ještě v okamžiku, kdy oba společně žili – je zcela logický a smysluplný požadavek, aby příspěvek hradili oba a každý zvlášť.

Welcome to WordPress. This is your first post. Edit or delete it, then start writing!

One comment

  • A WordPress Commenter

    30 listopadu, -0001 at 12:00 am

    Hi, this is a comment.
    To get started with moderating, editing, and deleting comments, please visit the Comments screen in the dashboard.
    Commenter avatars come from Gravatar.

    Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Copyright © Jan Spáčil. Všechna práva vyhrazena.