jan@akspacil.cz
Štefánikova 116, Rajhrad

Občanské právoNebojte se započtení (pohledávky).

6 srpna, 2021

Započtení, upravené v ustanoveních §1982 až §1991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), je možno řečí právnické hantýrky vymezit jako jednostranné právní jednání, jehož prostřednictvím dochází k uspokojení pohledávky (částečnému nebo úplnému) jejím plněním na dluh, který má osoba započtení provádějící vůči tomu, za kým má započítávanou pohledávku.

Srozumitelnější řečí praxe, započtení je velmi efektivní právní instrument, s jehož pomocí si lze formou nejčastěji jednostranného oznámení (ideálně v písemné podobě) velmi jednoduše zajistit uhrazení vlastní pohledávky za současného zbavení se vlastního dluhu.

Vše bez toho, aniž by bylo nutné domáhat se na vlastní náklady jakékoliv součinnosti druhé strany. Instrument, s jehož pomocí lze pak dosáhnout ale mj. uspokojení i promlčených pohledávek, které není příliš moudré zkoušet vymáhat soudní cestou.

Základními předpoklady provedení platného jednostranného započtení je na straně jedné existence vlastní splatné pohledávky za dlužníkem (dále též „aktivní pohledávka“) a na straně druhé existující a zároveň již splnitelný (nikoliv již nutně splatný) dluh vůči tomuto dlužníkovi (dále též „pasivní pohledávka“), za současného naplnění předpokladu, že pohledávka i dluh jsou představovány plněním stejného druhu, tedy zpravidla penězi. Ustanovení §1988 ObčZ pak možnosti provedení započtení zakazuje pouze u pasivních pohledávek na výživném pro nezletilé děti (není-li již plně svéprávné) a pasivních pohledávek z újmy na zdraví, není-li k započtení použita aktivní pohledávka z rovněž újmy na zdraví.

Máte-li tedy jako věřitel vůči dlužníkovi existentní a splatnou pohledávku, a zároveň témuž dlužníkovi sami dlužíte stejné plnění, které nespadá do kategorie pasivních pohledávek (dluhů), které ObčZ zakazuje k provedení započtení, a dlužník Vám odmítá dobrovolně plnit, nabízí Vám započtení jednoduchou cestu, jak si plnění dlužníka zajistit sami. Za splnění předpokladů pro provedení započtení postačí dlužníkovi jednostranně oznámit, že svou pohledávku započítáváte proti jeho pohledávce, kterou má on za Vámi, a v případě dobrovolně neplnícího dlužníka můžete mít uspokojenou vlastní pohledávku bez toho, aniž byste museli vynakládat prostředky na její vymáhání.

Uvedené samozřejmě platní pouze v případě, kdy Vaše pohledávka za dlužníkem není vyšší než Váš dluh vůči němu. Pohledávky při započtení totiž zanikají (uspokojují se) pouze v rozsahu, ve kterém se vzájemně kryjí. Pokud Vaše aktivní pohledávka (např. 50.000,-Kč) převyšovala pasivní pohledávku (např. 30.000,-Kč), pak Vám nadále dlužník dluží rozdílovou částku (tedy dle uvedených příkladů 20.000,-Kč).

Zde je vhodné upozornit, že za dlužníkem můžete mít pohledávku nejen z jistiny samotné, ale i z jejího příslušenství (např. úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky) nebo s ní spojené smluvní pokuty. To vše Vám pak rovněž generuje částky (aktivní pohledávky), které můžete rovněž použít k započtení. Nezapomínejte, že dokud máte pohledávku na jistině, ta Vám stále může generovat další úroky, takže je výhodné při započítávání počínat si tak, aby Vám pohledávka na jistině nezanikla jako první.

Konkurenční výhodou započtení před jinými způsoby uspokojení pohledávek (mimo řádného dobrovolného splnění) je skutečnost, že k započtení lze jako aktivní pohledávku použít za určitých okolností i pohledávku již promlčenou. K tomu s ohledem na znění §1989 odst. 1 ObčZ a úpravu účinků započtení v §1982 odst. 2 ObčZ postačí, aby k promlčení aktivní pohledávky došlo až po splatnosti pasivní pohledávky.

Tedy, pokud k promlčení aktivní pohledávky došlo např. k 1. 12. 2020, ale pasivní pohledávka se stala splatnou nebo i jen splnitelnou nejpozději k 30. 11. 2020, pak nic nebrání tomu, aby aktivní pohledávka mohla být použita k započtení proti pasivní pohledávce, a to v zásadě kdykoliv i poté, co uplyne promlčecí doba aktivní pohledávky. Právo provést započtení samotné promlčení nepodléhá.

Posledním, poněkud povahově odlišným, ale zmínění hodným benefitem započtení, uplatnitelným především mezi subjekty vstupující pravidelně do vzájemných závazkových vztahů, pak může být, a v praxi i v řadě případů je, minimalizace vzájemného bankovního styku a vzájemnému přeposílání finančních prostředků tam a zpět mezi dvěma účty.

Na co si dát pozor?

Ze zkušeností z vlastní praxe musím na tomto místě nutně zdůraznit skutečnost, že i na započtení je ObčZ kladen vždy požadavek určitosti a srozumitelnosti (ostatně jako na každé jiné právní jednání). Obzvláště u započtení, v podobě jednostranného právního jednání, je pak opravdu nutné formulovat prohlášení o započtení tak, aby bylo zcela jednoznačné nejen jaká konkrétní pohledávka se započítává, ale i proti jaké konkrétní pohledávce se započítává.

Zvláště je třeba mít uvedené na paměti za situace, kdy prohlášení o započtení pracuje s více pohledávkami, ať už aktivními nebo pasivními. Stejně tak k vyvolání právních účinků započtení s ohledem na zákonný požadavek určitosti nemusí stačit obecný odkaz na právní titul, z něhož některá z pohledávek vznikla. Obzvláště u firem, provádějící zápočty většího množství pohledávek a díky zažitým formulářům tak trochu automaticky, se nevyplatí podceňovat nutnost precizní práce u každého zápočtu, protože jeden neplatný zápočet může mít dalekosáhlé důsledky.

Rovněž považuji za vhodné upozornit, že započtení vlastní pohledávky na dluh, bylo za určitých okolností v řadě případů soudy (včetně Nejvyššího soudu ČR) interpretováno jako uznání dluhu. Za dnešní právní úpravy započtení výlučně v ObčZ nemusí být takovéto závěry již použitelné, nicméně nelze vyloučit, že soudy budou v praxi započtení pohledávky na pohledávku převyšující dluh interpretovat jako částečné plnění dluhu, což pak může vést při aplikaci §2054 odst. 2 ObčZ k závěru o uznání zbytku dluhu. Provedení započtení by mohlo vést u započítávající osoby mj. zhoršení jejího procesního postavení v případném sporu o úhradu zbývající části dluhu, hodlá-li tento rozporovat.

Nelze pak nezmínit v této části ani ustanovení §1987 odst. 2 ObčZ, které normuje, že k započtení nejsou způsobilé nejisté nebo neurčité pohledávky. Myšleno pak aktivní pohledávky. Jaké pohledávky lze považovat za nejisté nebo neurčité už zákon neříká, judikatura Nejvyššího soudu však již ano a lze v tomto směru vycházet z jejich závěrů. Protože zákon pak jistotu a určitost aktivní pohledávky stanoví jako hmotněprávní podmínku způsobilosti pohledávek k započtení, může její nedodržení vést k relativní neplatnosti provedeného započtení. Vykazuje-li tedy uvažovaná pohledávka k započtení nějaké znaky možné nejistoty nebo neurčitosti, je nanejvýše vhodné před provedením započtení tento krok konzultovat s právníkem.

A konečně, stejně tak jako je možnost použít k započtení jako aktivní pohledávku i pohledávku promlčenou výhodou pro toho, kdo započtení provede, stejně tak může být identická věc nevýhodou pro druhý subjekt. Dlužíte-li svému věřiteli na pohledávkách, které se blíží promlčení, nemusí být pro Vás vždy výhodou vstoupit s tímto věřitelem do závazkové vztahu, kde se ocitnete vůči němu v postavení věřitele tentokráte Vy a umožníte mu tím uspokojit si pohledávku, které by se už nemusel domoci u soudu.

Byť by se po posledních řádcích nabízela trochu paralela mezi započtením a ohněm v tom, že stejně jako oheň může i započtení být dobrý sluha, ale zlý pán, při znalosti základních pravidel započtení a jejich dodržování s nezbytnou mírou obezřetnosti, lze jen doporučit se jej v praxi nebát a naučit se jej správně používat.

 

Mgr. Jan Spáčil

 

Souvislosti a zajímavosti z judikatury.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 630/2002:

„Právě tak jako právo na žalobu se – důsledně jako rub toho – nepromlčují ani práva na námitku (resp. námitky) jako objektivní právem zajištěná možnost bránit se proti uplatnění jiných práv; vedle námitky promlčení, námitky nesplnění smlouvy, lze uplatnit také kompenzační námitku. U kompenzační námitky přitom platí, že se promlčuje právo, k jehož obsahu kompenzační námitka jako možnost obrany proti uplatnění jiných práv zásadně patří (výjimky srov. § 581 odst. 1, 2 a 4 obč. zák.)… Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, neboť právo vznést kompenzační námitku (učinit projev směřující k započtení) se nepromlčuje.“

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 947/2015:

„K zániku závazku započtením nedochází automaticky, jakmile se pohledávky setkaly, ale teprve-pomineme-li dohodu o započtení-na základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému účastníku. Jelikož forma pro tento právní úkon není zákonem stanovena, postačuje i ústní projev. Z jeho obsahu (byť ústního) musí být však zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce druhého účastníka.“

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020:

„… za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod… S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky.“

Copyright © Jan Spáčil. Všechna práva vyhrazena.